Což takhle celtic punk?

13. června 2013 v 3:57 | jedna.myslící |  Kapely
Po mighty sounds jsem si opravdu zamilovala Dreadnoughts a začala je víc poslouchat. Pak jsem si řekla: "Sakra, tohle se mi líbí, jestli ještě hraje někdo podobnej?". A tak jsem pátrala, hledala a nacházela. A našla jsem spousty zajímavých kapel. Některé už jsem znala dřív, ale nikdy jsem se do nich nezaposlouchala...A tak bych jich na ukázku pár vyjmenovala:
Dreadnoughts
Dropkick Murphys
Real McKenzies
Smokey Bastards
Firkin
Dubliners (to už ale neni punk, ale takové "irské lidovky")
A tak radím poslech, sklenku whiskey a pořádně se zaposlouchat. Je to zase něco jiného, než klasika basa, kytara, bicí a zpěv. Je to melodičtější a propracovanější a rytmičtější.
A mimochodem letošní Mighty taky nezklame, protože podobných kapel je tam letost dost. Dokonce mě překvapil jeden žánr a to "country punk". No a nezní to taky nejhůř! A Smokey Bastards jsou také na programu...Jen škoda, že Dreadnoughts už se rozpadli. Ale stihli toho víc než dost, bohudík.
No a Real McKenzies na loňském mighty předčili moje očekávání. Na to, jaký to začínají být starouškové váleli pěkně! Hlavně mě dostal "dudák", který kouřil a přitom zvládal hrát (říká se, že je hrozně těžké udýchat hru na dudy).
Tak snad se něco zalíbí a pokud máte taky podobný objev, sem s ním, ráda poslechnu :)
 

Maturita, opožděně...

13. června 2013 v 3:46 | jedna.myslící |  Články
Sice už mam teda odmaturováno, takže tím "opožděně" nemyslím v září. Jen mě tak napadlo se vyjádřit k tomu všemu, k tý zkoušce z dospělosti...

Chci se zaměřit hlavně na češtinu. Četla jsem spousty názorů a článků, že letošní didaktický test byl opravdu těžký, dokonce snad nejtěžší. Že to bylo nad síly studentů. A tak bych ráda odpověděla všem, kterým to tak připadalo: "Děláte si snad srandu?".
Snad každý Čech by měl umět česky. Stejně jako Angličan by měl umět angličtinu nebo Němec němčinu. A co se vám jako zdálo těžké na tom testu? Pokud máte alespoň něco v hlavě, tak to nemohlo být těžké! Jako chápu, že někdo může tápat v čárkách, nemusí mu jít pravopis, mě/mně, z/s...A podobné věci. Ale tak 90% toho testu bylo jen o tom si přečíst text a odpovědět o čem je, čeho se týká a tak podobně. Nebylo tam nic záludného...
Např. tam byla básnička. Ta byla o tom, že se někdo probouzí ráno po kocovině a jde do koncentračního tábora (zkráceně). A mezi odpověďmi bylo: babí léto, advent, Dachau 1917 a nějaký Brumenwald (nebo jak) 2000. Tak. A co je na tom těžkého? Advent a babí léto je kravina, o tom v textu nic nebylo. Dachau 1917? To ještě ani nevěděli, že nějaké koncentrační tábory vůbec budou a tak nám zůstalo co? 2000. Vážně je to tak těžký?!
A další otázka - text, ve kterém je zmíněn komunismus, cenzura. Tak snad alespoň tohle by jste z dějepisu mohli znát - 1960!!!!
A mohla bych jmenovat dál a dál....! Kruci, když vím, že to neumím, že to nechápu, a v tomhle případě, jsem úplně blbý/á, tak si to radši přiznám a nesvádím to na test. Nemusíte umět perfektně všechno, ale číst a porozumět textu umí děti na prvním stupni základní školy, to se na mě nezlobte...!
Takže pro příště: radši si přiznám, že jsem tupý/á a nebudu obvolávat novu, primu a psát milión článků o tom, jak se cermat spikl proti studentům. A mimochodem, vážně jsem tenhle rok maturovala a nejsem ani profesor, ani nikdo z cermatu. Prostě to tak těžké nebylo a pomohlo by občas přečíst nějakou knížku a ne jen čučet do počítače ;)

Poison heart

9. června 2013 v 15:33 | jedna.myslící |  Články
Tak jsem právě dočetla knížku, autobiografii o Ramones. Jmenuje se Poison heart, v češtině "Přežil jsem Ramones". Je to autobiografie Dee Deeho Ramona.

A pocity? Naprosto nejlepší knížka. Je psaná hovorově, což dodává knížce opravdu osobitý styl.
Dee Dee tam popisuje, jak vyrůstal s matkou, otcem a sestrou v Německu. Otec i matka se věčně hádali a většinou to odnesl i Dee Dee. A tak to řešil tím, že se snažil být co nejméně doma. Běhal venku s kamarády nebo se jen tak toulal sám.
Pak se příběh přesouvá do New Yorku, kam se s matkou přestěhoval. Jeho matka ho již jako malého seznámila s rockenrollem, ale stejně spolu nikdy neměli dobrý vztah. A tak se Dee Dee odstěhoval a žil sám. Protloukal se životem s partou kamarádů a začal se velmi dobře seznamovat s drogami.
Popisuje, jak se setkal s Johnnym a Joeym a jak pro něj zpočátku byli Ramones rodina. Jenže nikdy mezi Ramones nezapadl. Joe i Johnny proti němu štvali i Markyho, dělali si z něj legraci a Dee Deeho stále více ubíjelo být jedním z Ramonů. V době jejich největší slávy tak odešel a nahradil ho C.J. I po jeho odchodu psal pro Ramones texty.
Nejvíce se v knize ale zabývá jeho drogovou závislostí, jak se pomocí metadonového programu snažil přestat a jak se mu to nedařilo. Stal se z něj opravdový feťák, který vyzkoušel snad cokoliv.
V závěru knihy mu umírají jeho známí a kamarádi a nebo se z nich stávají naprosté trosky. To Dee Deeho přiměje, aby odjel pryč z New Yorku (do Anglie) a tam nastoupil na léčení. Léčba mu pomahá, dlouho je "čistej", dokonce (kvůli známým) zavolá Ramones, jestli s nimi může vystoupit na jejich posledním koncertě. Ramones ho přizvou, ale nezměnili se a tak Dee Dee z koncertu odchází, aniž by si s nimi zahrál. Knížka končí tak, že je na sebe hrdý, jak překonal drogovou závislost. Jenže v závěru je napsán epilog, že Dee Dee zemřel nejspíše na předávkování heroinem...

Knížka mě vážně nadchla, ukazuje Ramones z pohledu jednoho z nich, z pohledu jejich "vyvrhela". Ukazuje, že nebyli tak šťastná rodinka, jak se na pohled mohlo zdát. Ukazuje odvrácenou tvář slávy. Hlavně se ale věnuje člověku, jehož démonem jsou drogy. Člověku, který se chce z této závislosti vymanit, ale "přátelé" nebo okolí ho znovu přinutí sahnout po droze či alkoholu. Dee Dee popisuje Johnnyho jako jejich šéfa, kterej musel na všechny okolo řvát a řídit Ramony jako takové...Markyho jako naprostého blázna, Tommyho, jako kluka co měl fakt rád, ale který šňůry s Ramones nezvládal a Joea jako milého člověka, se kterým si rozumněl.

Pokud jste ještě nečetli, pak vážně neváhejte! Sice jsem prozradila spoustu důležitejch věcí, ale zdaleka to není všechno. A pokud milujete Ramones jako já, pak je to přímo povinná četba ;)
 


Zamyšlení na téma namyšlení...

30. března 2013 v 1:52 | jedna.myslící |  Články
Výstřední...Kdo je podle Vás asi tak výstřední? Lady Gaga? Nebo John Lydon (Rotten)? Že oba?
Asi je to pravda...Lady gaga svými modely, objeví se ve všech novinách. Johnny zase tím, že už je to děda s oranžovými vlasy a roztrhanými věcmi. Jo, je to fakt. Ale kolikrát se teď objevil v novinách? No, zase je fakt, že svou éru výstřednosti už si prožil spolu s ostatními lidma (siouxie sioux, rat scabies a spousy jiných).

Někdy jde opravdu jen o to se medializovat. Ale podle mě je to i o tom ukázat na nějaký problém. Proč třeba punkáči nosili roztrhané věci? Na nějaký protest? Ne. Protože prostě byli chudí a neměli na to si kupovat nové hadry, a tak nosili to, co bylo. Ovšem to byla minulost. Jak je to tedy s výstředností dnes? A kdo je vlastně výstřední?

Ale to řeším oblečení. A co takhle chování?

Jestli někdo z Vás někdy četl můj blog, pak si všimne, že normálně nepíšu spisovně (je to lenost). Proto tento článek může někomu připadat výstřední. A k tomu právě mířím. Jde o to, že v dnešní době jsou výstřední věci, které dříve byli naprosto normální. Psát spisovně, být galantní, slušný, brát ohledy na ostatní, zajímat se o okolí...V dnešní době, když je někdo slušný a nechce si zbytečně dělat problémy, je vlastně pro okolí výstřední (vrstevníky dnes nazýváno debil).

Jenže třeba pro mě je výstřední chování například chování dnešních náctiletých...Když mi tu tak běhá reklama, napadá mě třeba nynější "porotkyně" superstar. Afektovanějšího člověka jsem nikdy neviděla. A tohle má být normální? Tohle nemá být výstřední? Ráda bych byla postavou z minulosti, která se nějakým zázrakem dostala sem, do roku 2013 a prochází světem. Co bych viděla? 15ti leté holky s cigárem, opilé namol, popřípadě s trávou v ruce. Kluky, kteří nemají naprosto žádnou úctu ke starším, dělají si co chtějí a považují se za borce. Být tou postavou, nejspíš bych padla do mdlob. A tak mě napadá, jak to tedy vnímají rodiče těch dětí? Považují to taky za normální? Taky jsou pro ně borci, když se vrátí po čtyřech domů? Já nevim, asi jsem možná mimo, ale tohle mi vadí a svým způsobem je to pro mě výstřední.

Stejně jako spousta "star", kteří si založí image na tom, jak šílení jsou, kolik utrácí za oblečení, jakou mají vilu, kolik štěňátek s oblečením mají a nebo jaký honorář si berou za svou práci. Lidi co si postaví pověst na tom, kolikrát byli na léčení z nějaké závislosti, kolikrát se rozvedli, kolikrát někoho podevedli...A my je ještě obdivujeme a chceme být jako oni? To mi přijde jako hodně výstřední sen...

Upřímně, nechápu.

6. února 2013 v 5:30 | jedna.myslící |  Články
Tak takhle listuju facebookem a našla jsem stránku MÓDNÍ PEKLO (facebook.com/Fashion.hell). Nejdřív jsem se docela zasmála. Ale pak jsem se koukla na komentáře a bylo mi na zvracení.

Stránka je o tom, že tam autorka dává fotografie lidí, kteří mají na sobě děsné oblečení. Jenže jsou to fotky z facebooku ostatních lidí nebo lidí focených někde v metrech a tak. Těm lidem je normálně vidět do obličeje.

No a ty komentáře?! Když je ta stránka zaměřená na hodnocení oblečení, čekala bych, že budou hodnotit oblečení. Jenže většina komentářů se týká celé osoby. O oblečení tam už vůbec nejde. Kritizují lidi, které ani neznají. Už samo o sobě to, hodnotit někoho podle oblečení mi přijde stupidní, ale fajn, proti gustu...Ale tohle je prostě ubohost! Sama autorka tam nemá jedinou svou fotku ani odkaz na svůj profil - nic. Zajímalo by mě, jestli ona je tak dokonalá, že může komentovat ostatní. Spíš všichni co tam píšou tak urážlivý komenty mi přijdou, že si pouze řeší svoje komplexy na jiných lidech. A když už to někdo nevydrží, tak ho adminka setře, stejně jako její "fanoušci". Taky si myslim, že by si měla autorka přečíst § 12 občanskýho zákoníku. Vážně bych byla ráda, aby se na ty stránky dostal nějakej člověk, kterej tam je uveřejněnej a podá na ní nějaký udaní. Jako k fotce napsat, že je někdo dě*ka nebo ku*va, to je přece nesmysl, když toho člověka vůbec neznaji jakej je! No prostě tohle mi hnulo žlučí teda ve velkym. Je to hnus a kdybych věděla, kdo je adminka, tak jí velmi ráda něco napíšu. Dělat si srandu je prostě jedna věc, ale ponižovat někoho a urážet ho je věc druhá, to mi sorry....

Kaju se...:)))

26. ledna 2013 v 3:15 | Jedna.myslící |  Pro vás
Tak jo, tak jo...:)))

Po mé dlouhé pauze zase přícházím se svými výplody chorého mozku...A při mém návratu jsem zjistila, že někdo mě propaguje na svém blogu (ano, the blank one). Takže nechci zůstat nic dlužná a jestli jste ještě někdo takovej (proboha vás prosim didlinka.blog.cz milující justina biebra nebudu vaše SB, tak ani nepište!!!) tak napište ;)

Omlouvám se, kaju se, ale jdu do sebe!!! :)))

Vzhled a nebo hlava

26. ledna 2013 v 3:00 | Jedna.myslící |  Články

Když se řekne punk lidem před očima vyvstane kluk/holka s čírem, piercingy všude kde to jde, tetování. Tedy většině. Pamatuju si, když jsem šla na svůj první punkovej koncert a říkala jsem to mámě. Na ten vyděšenej pohled asi nikdy nezapomenu...:))) Hned jsem si vyslechla přednášku o tom, jak vidí v televizi jak se pořád někde mlátěj atd. Půl hodiny v tahu...:))) Ale prosadila jsem si svojí...Párkrát se to ještě opakovalo, ale pak začala zjišťovat, že jsem se vždycky vrátila v pořádku a nadšená. Takže se uklidnila a vnímá to dneska už úplně jinak.

Samozřejmě s prvním koncertem přišli první věci na sebe - kožená bunda, kostkovaný kalhoty....a nakonec i glády. Vždycky bylo vidět, jak máma trpí...:)) Byly tu první názory na punk a až teď zjišťuju, že byly vlastně stejný, jako měla máma. Punkáč = číro a roztrhaný hadry. Ovšem postupem času jsem si uvědomovala, že je to blbost. Na koncertech jsem si všímala lidí uplně normálně oblečenejch jak si zpívaj písničku s kapelou a užívaj si atmosféry. A já jsem se vždycky rozčilovala, co tu ten člověk dělá, když punku přece vůbec nerozumí! I když jsem ho vůbec neznala...

Časem jsem přišla na to, že punk neni v oblečení a v kapele jakou máš rád nebo nemáš, ale spíš jde o to, jak vnímáš punk celkově. Jde o toleranci, o hudbu, o zážitky a radost. Nejde vůbec o to, co máš na hlavě...Jde o to, co máš v ní. A tak jsem glády vyměnila za tenisky a kostkovaný kalhoty za úzký džíny. Neříkám, občas si prostě usmyslim, že chci mít na sobě roztrhaný kalhoty a glády, ale na co? Co potřebuju komu dokazovat? Já si jdu koncert užít, nejdu na módní přehlídku Westwoodový...

Jak kdy, jak co...

26. ledna 2013 v 2:34 | Jedna.Myslící |  Články
Tak jsem zase po hodně dlouhý době chytla psací náladu...:)))

No a tématem jsou změny. Jsou lidi, kteří změnu pro život potřebují, ale zároveň jsou i tací, kteří změny nesnášejí. Ale změny tady budou ať je chceme, nebo ne. Ve všem, všude a vždycky...

Samozřejmě novou změnou pro nás všechny je prezident. Klausovi nastalo období odchodu a my lidé (konečně) jsme si sami vybrali 2 kandidáty na nového prezidenta. Zemana a Schwarzenberga. A tady to je...Změna. Ha, ha, ha. Nevím, co od toho čekáme, že snad námi zvolený prezident konečně pochopí, že tuhle zemi je třeba zlepšit? No, myslím si, že to asi chápou oba, ale obávám se, že ani jeden to nesvede. Nehodlám tady psát o tom, co který slíbil a jak to může splnit nebo nemůže. Na tohle má každej vlastní názor. Ale vážně si myslíte, že prezident může ještě něco změnit? I kdyby měl sebelepší úmysly, pořád tu máme naši "starou dobrou vládu", která už se jistě postará o to, aby o svoje teplý místečko u korýtka neztratila.

Pokud by to chtělo nějakou změnu v tomhle státě, mělo by to začít tak, že se zvedneme od facebooku a televize a řekneme: "Vážení", myslíme si, že jste tu udělali už dost "práce" a máte dost peněz tolik "vydřených", že se klidně rozjeďte do všech koutů světa. Musíme vám přece dopřát "zasloužený" odpočinek. A pak dosadit za ekonomiku ekonoma, za zdravotnictví doktora a podobně. Protože teď je to zhruba jako kdyby učitel tělocviku vyučoval ve třídě právo. Díky, už toho bylo dost.

Jenže pořád je tu "malej" háček...Je to jen naivní sen, protože když se klíště zakousne tam, kde krev teče proudem, tak se bude držet...;)

Výsledek ankety "kapela"

25. prosince 2011 v 10:50 | jedna.myslící |  Pro vás

Takže anketu o nejposlouchanější kapelu, kde jste hlasovali Vy, vyhráli Clash s cca 63%. Samozřejmě souhlasím, jen já volila Ramony teda O:).

Hned máte novou anketu, a to "Kde trávíte Silvestra". Takže hlasujte, opět Vás budu informovat o výsledcích :).

Zemřela poslední naděje...

23. prosince 2011 v 19:58 | jedna.myslící |  Články

Je to tak. Václav Havel byl člověk na místě a něco změnil.

Co mě dostalo, jak komunisti začali vyvěšovat kdesi vlajky, že konečně zemřel odpůrce lidu nebo podobně. Tohle mi přijde jako naprostá neúcta a ubohost. On změnil tuhle zemi o 100% k lepšímu a ještě toho mohl změnit dost...Je to škoda, veliká.

Nejvíc se mi na jeho pohřbu líbil projev Schwarzenberga a klidně bych brala, kdyby právě on vyhrál volby na prezidenta. S Václavem Havlem si byli velmi blízcí a myslím, že ani jeden z nich neměl potřebu si nahrabávat, jako dnešní vláda. Havel prostě proto, že byl lidskej a neměl k tomu prostě důvod a Schwarzenberg pro to, že nemá potřebu, má už takhle dost majetku. A je jeden z mála, co by nás mohl z toho srabu ještě vyhrabat.

A proto si myslim, že Václav Havel si zaslouží takovou úctu, jakou se mu dostává, protože je málo lidí, kteří by si jí zasloužili tolik jako on. Takže mu přeju, ať se má tam nahoře co nejlíp a ať tady nad náma drží ochranou ruku jako doteď.

Kam dál